Diář

Mám své požadavky. Slušný papír, na který se dá psát plnicím perem, ideálně v barvě chamois. Jedna stránka na den. Vkusný tisk - to byste se divili, kolik diářů je usmolených hnusnýma šedýma plochama, ohavným písmem a vůbec, kolik grafických děsů se dá napáchat na datu a pár linkách. Tvrdé desky, formát A5, desky můžou být hnusné, protože si je vždycky můžu potáhnout něčím normálním.

Inu, našla jsem suboptimální diář. Tyrkysový, velmi hezký, tenhle (NAYY). Akorát se na webiki nepíše, jakou barvu mají střeva. Protože helma365 vyrábí i vnitřky barvy chamois, rozhodla jsem se, že zavolám na telefonní číslo a prostě se zeptám.

Je 22. prosince, 0835 ráno. Volám tedy na číslo +420284842186. Neozve se mi vrátný nebo nějaká front office managerka (*), ale nahraný vzkaz, který mi sdělil, že jest již po 13. hodině 23. prosince a že se mám ozvat mailem.

Tak, a máte to, potvory kancelářské, šéf vás zmlátí a já si koupím diář jinde.

pro komentovčiky: ano, chápu, že ta paní, co normálně bere telefony, musela vzít nemocné dítě k lékaři a omylem tam pustila tohle vánoční oznámení, že jsou to všecko dobří lidé, co to myslí dobře, že jsem mohla jít do obchodu a koupit si za dvojnásobek to, co se mi nelíbí a vůbec mi to nevyhovuje a že jsem zlá.

---------------------------
(*) vrátná

Nové směry v matematice

Vánoce jsou na krku, chtěla jsem tedy zakoupit drahému příbuznému praktickou lékařskou brašnu.



Sleva z dvou set eur na 250, no, nekupte to. A ještě dvacku ušetříte.

ps. printscreen vyměněn za větší. A pro prudila v poznámkách: to, že si to jde nějak překlikat, aby to bylo lepší a radostnější, to vím taky. Ale tyhle zvoraný čísla, o ty kráčí.

Jejda, to bolí, au, au.

Další blogerína, kterou mám už delší dobu v záložkách k příležitostnému rozebrání na prvočinitele, je tahle.
Před tou delší dobou jsem o ni zakopla a nabyla jsem dojmu, že je to nějaká sedmnáctka typu mé sestřenice Věrky, kterou ty hadry baví, ale nemá si kde tříbit vkus, takže dělá, co může, a usoudila jsem, že budu sledovat, co z ní vyleze. Bylo to někdy v téhle časové oblasti a můj odhad byl, že ji to za pár měsíců přestane bavit.

Nuž, nejsem neomylná.
Blogerína Ejvi stále perlí, stále se neuměle pokouší o angličtinu a onehdy se dokonce urazinkala na kritiky:

Jelikož blogspot přidal možnost zjišťování statistiky všeho možného, různé počty a zjišťování z kterých stránek mi lidé chodí na blog, tak jsem se o to trochu zajímala.
Jedna ze stránek, z které mám celkem četnou návštěvnost je jakási stránka nyx - konkrétně diskuze s názvem:

Módní peklo - nejhorší šaty, boty, kabelky, ksichty a vůbec.
Jelikož už samotný název diskuzního fóra mi přijde opravdu vhodný jedině pro zakomplexované, zlé lidi, co nemají na práci nic jiného, než zkoumat ostatní. Proto jsem listovala, kde se tedy o mě kdo zmiňuje a musím říct, že sice i špatná reklama je reklama, ale o tohle opravdu nestojím. Takové lidi jsou k politování. Ukazuji to, co se o mě, o mém blogu napsalo v diskuzi (časová posloupnost je zezdola nahoru) :
GATTA_NERA --- 14:56:01 3.9.2010
Tohle její pyžamo mě děsí
http://ejvifreedom.blogspot.com/2010/08/shorts-overalls.html

MANXX: asi neumí stát na těch podpatcích :) až se nafotí, přezuje se do gumáků :D
MANXX --- 14:51:22 3.9.2010

SADAKO: To je strašný! Jak je na všech fotkách zkroucená jak paragraf.
SA_KRA_ --- 14:38:22 3.9.2010

SADAKO: uplne normalni polovesnicka kobyla, ktera svym radoby fashion blogem ohromuje znudenou internetovou pakaz 12- 16.
to by meli zakazat.

SADAKO: ta je tak moc nesympaticka...brrr

SADAKO --- 14:11:20 3.9.2010
http://ejvifreedom.blogspot.com/
Tohle je taky vtipné...hlavně mě dostává, jak se soustavně fotí před (asi) garážovými vraty a vedle hromady polen
Ráda bych těmto lidem, chtěla vzkázat, že znuděná internetová pakáž nejsou moji čtenáři, ale právě oni - lidi z nyx.cz, takovýhle lidi, kteří mají potřebu diskutovat o mém blogu v nechutný diskuzi. Komu se nelíbí můj overal (podle nich pyžamo) tak ať si šetří oči a nečumí na to. Komu připadám zkroucená jak paragraf, tak se začnu kroutit ještě víc, ať vás to třeba sežere jak se kroutím. A hodnotit polde pózy, že neumim chodit na podpatkách, tak to snad ani nebudu komentovat....!!!!!. Komu jsem nesympatická tak vzkážu jen opět - ať mi vůbec na blog nechodí. To, že jste mě nazvali polovesnickou kobylou s rádoby fashion blogem - laskavě si dávejte pozor jak mě nazýváte, tohle opravdu neni na místě!!!! Víte prd o mě a o tom, kdo jsou moji čtenáři. No a nakonec koho dostává, že se soustavně fotím před (asi) garážovými vraty a vedle hromady polen, tak nemám chuť a nemám potřebu se obhajovat, budu se fotit třeba na střeše a vám to může být ukradený. Kdyby vaše jednoduché bláboly dosáhly až do zahraničí, zjistítě, že spousta bloggerek se fotí právě na zahradě, u zdi před domem a to furt (já nemám všechny takové fotky). Nefotím se proto, abych ukázala, kde jsem, ale proto, co mám na sobě a to vy z NYX nikdy nepochopíte, protože jste zapšklí proti blogům, móda vás očividně nezajímá a máte potřebu jen buzerovat a sami se schováváte bůhví za co (nechci nikdy vidět). Doporučuji, nechoďte mi na blog. O takové návštěvy nestojím. Když jsem tak strašná, tak nevím, že máte potřebu to tu zkoumat. Je mi však jasný, že chodit sem budete dále, protože takovýhle jste a tohle vás naplňuje. Závist, zášť, zloba a demence. Vy možná litujete mě, že mám fashion blog a vidím smysl v tom, co si oblíkám, v módě, stylu...mě je zas líto vás. Že jste tak ubozí.

copypaste mi sežralo ten půvabný jekot zprostředkovaný capslockem.

Snad mlle. Ejvi nechala hněv lomcovat svým majestátem, že tento nešťastný výkřik zhrzené dívky nemá hlavu ani patu. Nutno ovšem podotknout, že autorka projevuje jistý talent a pokud na sobě bude pracovat, dosáhne jistě v oblasti urážlivých a obviňujících témat značného pokroku. Tyto prosté variace na 'bů hů, vy mi závidíte, protože jste hloupí, oškliví a nevzdělaní' nejsou ani efektní, ani účinné - jediné, co u oponenta vyvolají, je pokřivený škleb. Tedy, já se křivě pochechtávala tak dlouho, až jsem se poslintala kakaem, které jsem právě pila, ale u urážek a nadávek není účelem naučit oponenta hygieně, ale způsobit mu špatnou náladu, výčitky svědomí nebo nějaké jiné nepříjemné emoce, což se autorce evidentně nepovedlo.

Pro příští urážlivou litanii bych doporučila pročistit styl i formu. Výhružky, že autorka bude vše dělat kritikům na truc, mají jisté kouzlo, ale ve velkém množství se stávají spíše trapnými, než aby vyděsily. Chtělo by to přidat - obměny klasické formule Tvá matka souložila se psem nebo Jsi impotent se hodí vždycky. Obvinění z duševní nemoci je pouze letmo nakousnuté až ke konci litanie, přestože by mohlo být využito lépe a bohatěji. Poněkud neladný rozpor vidím mezi motivy 'budu vám vše dělat na truc' a 'nechci, abyste se na mě koukali'. Na nezkušeného čtenáře to může zapůsobit impozantně, ale intelektuálnější publikum to neuspokojí, pokud tento rozpor nebude využit za účelem nějaké překvapivé pointy.

K formě mám také jisté výhrady. Je to takové beztvaré. Například staří arabští básníci provozovali urážky i ve verších, což by bylo jistě báječné, ale pro začátek bych autorce doporučovala držet se prózy. Verše jsou náročné na formu, jejíž narušení může vést u díla k naprosté ztrátě údernosti. Pro začátek bych doporučila dobře strukturovanou prózu s využitím asonance nebo nějaké jednoduché rytmizace. Rovněž je vhodné používat raději krátká souvětí, autorka má tendenci stavět svá souvětí příliš složitě a pak se do nich motá.
Rozhodně je lepší skládat příbuzná témata vedle sebe, tedy například nejdřív obvinění ze závisti a neschopnosti, pak fyzickou a duševní nedostatečnost, za ni jako vysvětlení pochybné pohlavní zvyky protivníkovy matky a nakonec nějakou vkusnou ránu pod pás.
Je nezbytně nutné vyvarovat se vnitřních rozporů, tvrzení 'budu vám vše dělat natruc' je naprosto v pořádku, ale věta 'nechoďte mi sem' je sama o sobě špatná - účelem je přece protivníka vytočit - a v kombinaci s předešlou myšlenkou vzniká vnitřní rozpor, který je dosti nepěkný.
Vnitřní rozpor není závadný per se, lze ho použít jako předstupeň nějaké velmi pádné pointy, ale takové literární postupy lze doporučit pouze zkušeným tvůrcům.

Celkový dojem je rozpačitý. Autorka ke tvorbě přistupuje s chvályhodným zanícením, ale pouhé nadšení nenahradí poctivou práci s jazykem.
Verdikt: 40%

než jsem vypracovala svou kritiku, autorka svůj příspěvek na blog smazala, takže link nahoře nefunguje, ale pořád je tu cache

Jsou modelky opravdu tak blbé, jak se říká?

Občas se mezi námi děvčaty a chlapci dostane na přetřes toto téma a začasté skončí smírem, že většinou asi jo, jinak by si našly nějakou rozumnější práci (což je prakticky cokoli), že některé možná i vysoce inteligentní a vzdělané jsou, ale v tom případku to dobře maskují... a tak vůbec, každej je nějakej.

No a pak se objeví tohle.

Jsou lidé, kteří si myslí, že kojit nemusí. Já si ale říkám: Jak můžete dávat chemické jídlo dětem, když jsou tak malé? Myslím, že by měl existovat celosvětový zákon na to, aby matky kojily děti alespoň půl roku. Kojení mi opravdu pomohlo i udržet si postavu.

No, napadá mě několik dost konkrétních případů, kdy dámy měly po porodu úplně jiné starosti než tajli. A kdy byly rády za sunar. To, že z chemikálií se skládá i mateřské mléko a biokrém na opalování paní Bündchenové, která se dopouští oblíbeného debilního logického lapsu, pomíjím, protože je to házení hrachu na zeď.

Po prostudování tohoto duchaplného článku se naše stolní společnost shodla, že když tahle děva, která má dosti financí, aby si najala učitele čehokoli včetně přírodních věd, žvaní takové kraviny, modelky asi budou fakt blbé dosti.

Snobeček.

Tak jsem se hrabala v internetech a našla jsem módního bloggera. Jako maskulinum bez přívlastků, nikoli maskulinum generické. Takže, virbl, Sir Cosmo.
Aktuální příspěvek v blogísku ukazuje Kena v Indigu. Ken je manžel či co od Barbie a Indigo je studentská putyka. To vímúplně přesně, protože je to jeden z mých pražských domicilů a taky jsem tam měla promoční hostinu. Bratranci zámečníci litovali, že si s sebou nevzali vercajk, že by přitáhli ty rozvrzané židle. A propos sedadla, křesla propadlá, židle vrzavé a ani dvě stejné. Fotografka by zasloužila medajli, protože ze zadního salonku v Indigu udělala noblesní podnik. Ve fotkách proti oknu dokonce není vidět dvorek s popelnicema.

To jako aby p. t. čtenářstvo vědělo, že fotky lžou.

Ale zpátky ke Kenovi. Poctivě jsem četla a četla a byla jsem čím dál víc podrážděná. Kdybych tohle měla v rodině, tak to umlátím zvedákem z Dacie, usoudila jsem. Jenomže, co mě na tom namyšleným blbečkovi tak štve, toť otázka. Byla jsem tedy nucena se zamyslet (au). Kromě toho, že jako snad každý módní blogger (generické maskulinum) je egomaniak a tapetář, jsem podrobnější analýzou zjistila, že je to neskutečný snob a já snoby nemám ráda.
Jeho peří je prachové (druhý odstavec, první řádek), stolní i jiné hadroví damaškové (konec třetího odstavce. Celý článek o damaškofetišismu zde) a to nutno řádně zdůraznit, aby všichni viděli. A hlavně, všecko, všecičko značkové, od dyzajnérů. Za značkovost ovšem krasoduch považuje i H&M a jiné obchoďáky s věcmi balancujícími za hranicí šuntu (výjimkou jsou obvykle tak tři kusy do roka). Bizarní.

No, a taky se mi zdá, že náš objekt zasloužených pošklebků vlastně celou dobu tvrdě pracuje na tom, aby vypadal jako pyča.

Pyča námořníček:


Pyča gentlemoun:


A to nejlepší na konec, univerzální vysvětlení otravnosti: pyča Vogl.

Většina lidí nemůže rozdýchat, když mě spatří v mých vysokých, jakoby vojenských, kožených botách. A co teprve, když si dám šálu s norka nebo hranostaje? Nezřídka se mi stává, že na mě lidi pokřikují různé nadávky anebo se na mě hnusně dívají. Vlastně je mi jich líto…

Bůůůů, hůůůů, nikdo nechápe moji genialitu, jsou to blbečci, chudáci a závistivé socky, žeáno.

Pche.

Krasavice yntelygentní

Aby bylo jasno, krasavice inteligentní je třeba Eliška, známá taky jako Liisa, moje sestra občas draze milovaná. Má mozek a neplaší koně, když ji potkají.
Yntelygence není prachsprostá hlupota, blbost, tupost. Yntelygence je projev mozku dostatečně zvrásněného, kdy ovšem p. t. majitel mozek nepoužívá k myšlení, ale ke kdovíčemu.

Kouzlo tohohle blogísku je v tom, že se v komentářích občas někdo krásně odkope. Slečna Katka zde, například. Vzhledem k tomu, že výkonný výbor již má nachystané větší množství módních (ehm ehm) blogísků ke kulervoucí kritice, Katka se jaksi nabídla jako inaugurační matroš.

Katka má blogísek. O módě. Plný obrázků a komentářů k nim, ve smyslu To je ale mocinky úža. Nu što, lidé mají různé zájmy. Jenomže, když už něco dělají, mají to doprdele dělat pořádně. Tumáte mocinky hezké fotky plavek a kochejte se, jak jsou mocinky hezké, to fakt není ani pořádně, ani nic, to je tapetování. Ale budiž, dá se to brát jako galerie plavek, co se autorce líbí, i když Blbá Blondýna by uvítala přesnější komentář, proč že konkrétní model, když krucinál vypadá jako dámská verze Boratových plavek.
Ale jsou horší. Egomasturbace jako sedm záběrů na moji nožku v mojí botce z Jů-Es-Ej.
Nebo článek Nevera po Slovensky alebo aj Slovenky píšu o nevere ;). Po slovensky sa písa s malým s, nebo to tak aspoň bylo, když jsem ještě žila v Blave. A ten smajl je v nadpisu, fakt. Odpustitelné to je pouze v případě, že pisateli je méně než 12 let, ale vzhledem k tomu, že blogerína Katka s kýmsi randí, tak už pod zákon nebude. Obsah není podstatný, ale všimněte si silně nechutné a silně namátkové sbírky fotek. Když nevěra, tak nahotinky, hé. A hlavně aby byly obrázky. Ano, je to vliv současných médií, kde bez nesmyslné ilustrační fotky není článku, ale na to má člověk mozek se závity (narozdíl od pásovce, který má mozek úplně hladký. Pásovec taky nevynalezl penicilin, splachovací záchod a internety), aby je používal.
A tady máme blogerínu osobně, v populárním ohozu Sirotek lowoodský maskuje modřiny

inspirovaném jednou z těch ucouraných rádobyhvězdiček popkultury, jejíž jméno jsem zapomněla. Lindsey Lohan nebo něco, co vypadá podobně prochlastaně. Já bych se styděla vyrazit takhle na ulici nebo do internetu.
No, a taky by blogerína Katka potřebovala učebnici angličtiny: Sex in the Bratislava.

Tisíce děkovných dopisů

Ne, že by mladý křesťan Háčko, chabý následovník Henryka Laholy a Radka Hulána, nebyl výkonnému výboru tohoto blogu znám, ale nemáme sílu zabývat se každým vypatlancem. Do redakční pošty ovšem dorazil dekonstrukční elaborát jedné naší fanynky, takže předávám verbatim (1):

Nedávno mi kamarádka poslala odkaz na tento blog. I tedy jala jsem se ho pročíst a na samém konci posledního příspěvku jsem naznala, že může-li se na výsluní internetů drát takové individuum, jistě si své místo někde v polostínu zaslouží i Blbenka (2). Nelenila jsem a napsala epištolu revoluční radě Blbé Blondýny, k níž mě autor blogu, David inspiroval tímto článkem, týkajícím se dramatu, bez nějž by byla světová kultura bezesporu ochuzena.

Již sama autorova fotografie naznačuje, že by tento gentleman nemusel být zrovna z nejpříčetnějších, ale protože maminka Blbence odmala vtloukala do hlavy, že na vzhledu nezáleží a důležitá je duše, pomine Blbenka vizuálno a soustředí se na samotná sdělené dotyčného gentlemana. A gentlemanem vskutku je, protože svou partnerku pozval na večeři. A toto exposé k příspěvku, jenž má zcela zřejmě za úkol poukázat na šlechetnost páně Davida a nikoli si prachsprostě a uboze vylívat své mindráky do širého moře virtuálního sociálna, si zde již ocitujeme:

Dnes jsem se domluvil s partnerkou, že za mnou přijede do Ostravy. Protože jsme oba stále studenti, plánoval jsem, že půjdeme společně na oběd do menzy. Nakonec mi napsala, že přijede později, objednal jsem jí večeři.

Prima, zatím jsme se dověděli, jaký je pan V.Š.H.D. grand. A nejen to, neopomene nám řádně zdůraznit, že se ujal bezprizorní svedené děvy s outěžkem. Grand na druhou:

Počasí nebylo zrovna nejlepší, což se nelíbilo zejména partnerčině sedmiměsíční dceři.

Tu již ovšem počne kolize, nicméně náš hrdina zachovává rozvahu a projeví se tak jako grand kubický:

Když už jsme konečně dojeli s kočárkem do nádraží Ostrava-Stodolní k Menze Reální, Jana si začala hledat výmluvy, proč do menzy nepůjde. Nejdříve schody. Není problém, jsou jen tři, tak jsem bez problémů kočárek vytáhl. Potom, že se prý stydí si jít sama pro jídlo k okénku. Dobře, přinesl jsem jej sám. Potom, že nepojede s Terezkou přímo do menzy. Nechápal jsem proč, kolegyně-maminky s tím problém nemají, ale řekl jsem jí, že tedy počkám s kočárkem před menzou. Nakonec, že si nesedne k cizímu studentovi ke stolu (ty mají osm židlí po obou stranách, takže byla od něj dost daleko), tak jsem jí přenesl jídlo k sousednímu stolu.

Nicméně i ten nejdokonalejší muž musí vědět, kdy jeho blahosklonnost končí a řáct rázné "dost". A máme tu krizi:

Když ani poté nechtěla usednout k jídlu a řekla mi, ať si to jídlo sním sám, řekl jsem jí, ať si tedy jde po svých, že už jí mám plné zuby.

Nyní se autor odchýlil od antického schématu a vystavil čtenáře vskutku monumentální apologetice své vlastní osoby:

Tak mi udělala scénu ve vstupním koridoru menzy a fakulty, takže to vidělo dost lidí, převážně žen, z nichž některé nemohou unést, že mám prospěchové stipendium, jsem aktivní v hodinách, publikoval jsem několik článků na prestižních serverech, a nebojím se říct svůj názor, který není zrovna politicky korektní. Toto pro ně bylo úžasné sousto, takže mne jedna slovně napadla.

Nakonec jsem byl za grázla, který ubližuje matce dítěte (v jejích očích možná svého). To, že dítě není biologicky moje nebylo zřejmé. Tak jsem to aspoň té studentce řekl. Rád bych viděl kabrňáky její bývalé partnery, případně současného, pokud nějakého má, co by jí řekli, kdyby zjistili, že je těhotná? A zvláště, co by jí řekli, kdyby zjistili, že je v prvním měsíci těhotenství už při seznámení? Pokud by ji neposlali na potrat nebo nevzali nohy na ramena, potom má slečna štěstí. Každá takové štěstí nemá.

Následuje něco, pro co antická terminologie výrazu nemá - internetové blití se vším všudy (doufala jsem, že mu za tohle jeho partnerka Jana rozbila ciferník a zpřerážšla hnáty, leč autor vesele publikuje dál):

>V Mladé Boleslavi bychom mohli mít samostatný byt, jenže v jednom domě s mými rodiči, se kterými se Jana nesnese. Takhle se vidíme jednou za uherský rok. Někdy jezdím na víkend k jejím rodičům, jindy se sejdeme v Ostravě. Janě to sice vadí, že jsme spolu tak málo, ale neopustila mne. Mně zase vadí, že jezdí k biologickému otci Terezky a přespává v bytě jeho matky v Českém Těšíně, přitom mi však stále tvrdí, že k němu potom, co jí provedl, nic necítí.

Návrat k formě nenásleduje. Následuje ovšem zase jakýsi rozpliz, v němž autor variuje mezi sebelítostí a spravedlivým hněvem a dožaduje se internetového poblika (které se samosebou škodolibě baví), aby jeho případný rozchod ospravedlníla.

A co si z toho vzala Blbenka?
1. gentleman, který si vyřizuje účty se svou vyvolenou skrzevá internety, není žádný gentleman, ale sprostý hulvát. A ne, to že si našel partnerku kňouru, ho opravdu neospravedlňuje.
2. provinční samozvaný hrdina se svými vskutku malichernými dramaty sice ohromí, ale rozhodně ne způsobem, jakým by rád.
3. pán dostává paleček dolů a příčetným vdavekchtivým (jde to vůbec dohromady?) slečnám jej rozhodně nedoporučuju.

Blbá Blondýna dodává: Je kupodivu, že slečna Jana ještě bloggera Davida nepraštila tupým předmětem. Nebo možná jo, vrhla se mu do náruče (3).

Milé děti, mejlujte, faxujte, pište, berem i kouřové signály.


-------------------------
(1) po redakčních, jazykových,cenzorských a ideových úpravách. My tady na Blbé Blondýně žádnou demokracii a svobodu sdělovacích prostředků nevedeme, tady vládne absolutismus. Ale laskavý.
(2) Blbenka = pisatelka. Zjevně podlehla duchu BB
(3) Blbá Blondýna radí: i když jste, milá dámo, prolezla zuby nehty zahradnickým učilištěm, obor hrabání listí, a jste úplně tupá, nejste předmět. Pokud se scházíte s pánem výšepopsaného formátu, vrhněte mu do náruče cihlu, cihla je předmět.